Jak vypadá sexistická reklama a na koho míří?

Sexistická reklama je jedním z "žhavých" témat konference Kongres žen (20. června 2015 v Praze). V rámci odborných setkání  byla diskuze nad sexistickou reklamou a zobrazováním nahoty, která zaplavuje veřejný prostor, jedním z nejčastějších komentářů ve vztahu k médiím obecně. Diskuze se ustalují na dvou bodech. Česká společnost akceptuje nahotu v reklamě. Přesto nebo právě proto některé reklamy do veřejného prostoru nepatří a je třeba diskutovat nad tím, zda reklamy na spodní prádlo by neměly být vymezeny pouze do časopisů. Já vidím ještě třetí bod (a nejsem sama) sexistickou reklamu, která není o sexu a nahotě, ale o stereotypech a podprahových klišé. 

Mám ráda spodní prádlo a stejně jako většina žen toužím po značce Victoria's Secret, ale následující reklama je pro mě za hranicí. Webový portál justbestylish.com zveřejnil sérii reklam spodního prádla Victoria's Secret. Tato značka pro mě mě znamená sebevědomí, svobodu, radost, hravost a tajemství. Tuhle sérii bych zařadil do sekce sexistických kampaní. Proč? Jednoduchý test, představte si, že pod jednotlivými hesly se prodává mužské spodní prádlo a vůbec, necítíte se tak trochu jako věc?

Co chci? Rovné odměňování, kariéru, rodinu, štěstí, úspěch? Nebo "sex" se svým přítelem? Po všech těch heslech seberozvoje pro ženy se zde má přání zmenšila do balení spodního prádla (krásného prádla). Musím o sebe rafinovaně dbát abych měla sex? No z mé zkušenosti...podobné spodní prádlo nosím pod večerní šaty. Vědomí, že mám něco tak luxusního, co je skryto všem pohledům mi dodává sebedůvěru a něco navíc... 

Ohlalá, tohle musím mít, až se (zase) pohádám s přítelem, vezmu si tohle spodní prádlo, zabalím se jako dárek a nechám se (opět) poprvé pomilovat. Nesnáším řeči o "usmiřovacím sexu" hlavně proto, že většinou by měl někdo usmiřovat mě! Jsem velká holka (která se občas mílí) ne malá holčička, která se musí omlouvat!

Po hádce? Ani náhodou bych se neoblékla do něčeho takového a nešla co vlastně dělat? Mám se omluvit a na usmířenou nabídnout své tělo? Tsss. Po kvalitní hádce mám štětí velkého bytu a oddělených ložnic.

Jenom pro zajímavost, prošla jsem reklamu s přítelem, komentoval vzhled, řešil název prádla, řešil cenu. Nápisů nad fotografiemi si vůbec nevšiml. když jsem ho na ně upozornila, vůbec nerozuměl o čem mluvím. Takže milé dámy, je to reklama pro nás. Všechno vyřešíme spodním prádlem a nabídkou sexu potažmo svého těla. To nás učí tato reklama. Zdá se tedy, že sexistická reklama je určená ženám, aby je učila, že nejdůležitější na nich samých je jejich tělo.

Celá kampaň zde http://justbestylish.com/best-outfits-how-to-surprise-your-boyfriend/1/

Co je v domě není pro mě!

S různými formami šikany na pracovišti má aktuálně zkušenost pětina osob říká společnost STEM/MARK (2013).[1] Své o tom vědí i oběti sexuálního obtěžování, které podaly informace v kauze ministra Chládka, který bude s největší pravděpodobností odvolán v nejbližších dnech a to kvůli sexuálnímu obtěžování.

Sexuální obtěžování a obtěžování jsou pojmy, které zná česká legislativa to v Antidiskriminačním zákkoně (č. 198/2009 Sb. Zákon o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon), který v § 2 definuje, že za diskriminaci přímou se považuje i obtěžování, sexuální obtěžování, pronásledování, pokyn k diskriminaci a navádění k diskriminaci. Minimálně podle tohoto paragrafu se mohou soudit oběti nejen uvedených aktů, ale také oběti mobbingu (forma společenské šikany spolupracovníka/ spolupracovnice).

U kauzy ministra Chládka je pak celá věc o to zajímavější, že informace o tomto nejen nevhodném, ale také protizákonném chování veřejně činné osoby byly známy již před více než rokem a to i médiím. Je proto na místě se zamyslet, jak jsou chráněna práva poškozených v České republice.

Podle mých zkušeností z realizace genderových auditů je podobné chování na pracovišti poměrně časté. V rámci auditů společností, které C2C Solutions Group provádí na vyžádání vedení (zadavatelů), se zhruba v každé šesté společnosti objeví určitá forma obtěžování na pracovišti. Nejčastěji k tomuto jevu dochází ve výrobě. I když jde o ojedinělé případy, ve sto procentech případů, které společnost objevila, na plné čáře prohrává právě oběť a zaměstnavatel s tímto jevem neumí pracovat. Obtěžování na pracovišti je téma, o kterém se nedostatečně mluví, píše a je nepokryté daty a výzkumy.

Po kauze "Chládek" sledujeme v médiích převážně rozbory toho, kdo a proč zveřejnil kauzu, psychologické rozbory pocitů obětí a jejich motivací. Zajímavé také je, že polovina politiků přiznává, že informace o podobném chování slyšela, druhá polovina se tváří zcela překvapeně (!!!) sic i já je slyšela.

Já se ptám, uchopí někdo kauzu a proběhne soud, kde se vyjasní, jak to bylo a padnou tresty? Poučí se veřejná správa z tohoto příkladu a nastaví mechanismy tak, aby si zaměstnanci a zaměstnankyně mohli stěžovat aniž by se báli o svá místa? Nemělo by být zahájeno šetření Státním úřadem inspekce práce? A uměl by tento úřad něco podobného šetřit?

Je důležité si tyto otázky zodpovědět, protože jinak opět chceme po soukromých společnostech, aby dodržovaly zákon a veřejná správa, která by se těmito zákony měla řídit první, je bez trestu. V tom případě tu ale probíhá, podle mého názoru, diskriminace na základě vlastnictví (zcela neprávnický výraz).

[1] http://www.stemmark.cz/mobbing_2013/