Jak vypadá sexistická reklama a na koho míří?

Sexistická reklama je jedním z "žhavých" témat konference Kongres žen (20. června 2015 v Praze). V rámci odborných setkání  byla diskuze nad sexistickou reklamou a zobrazováním nahoty, která zaplavuje veřejný prostor, jedním z nejčastějších komentářů ve vztahu k médiím obecně. Diskuze se ustalují na dvou bodech. Česká společnost akceptuje nahotu v reklamě. Přesto nebo právě proto některé reklamy do veřejného prostoru nepatří a je třeba diskutovat nad tím, zda reklamy na spodní prádlo by neměly být vymezeny pouze do časopisů. Já vidím ještě třetí bod (a nejsem sama) sexistickou reklamu, která není o sexu a nahotě, ale o stereotypech a podprahových klišé. 

Mám ráda spodní prádlo a stejně jako většina žen toužím po značce Victoria's Secret, ale následující reklama je pro mě za hranicí. Webový portál justbestylish.com zveřejnil sérii reklam spodního prádla Victoria's Secret. Tato značka pro mě mě znamená sebevědomí, svobodu, radost, hravost a tajemství. Tuhle sérii bych zařadil do sekce sexistických kampaní. Proč? Jednoduchý test, představte si, že pod jednotlivými hesly se prodává mužské spodní prádlo a vůbec, necítíte se tak trochu jako věc?

Co chci? Rovné odměňování, kariéru, rodinu, štěstí, úspěch? Nebo "sex" se svým přítelem? Po všech těch heslech seberozvoje pro ženy se zde má přání zmenšila do balení spodního prádla (krásného prádla). Musím o sebe rafinovaně dbát abych měla sex? No z mé zkušenosti...podobné spodní prádlo nosím pod večerní šaty. Vědomí, že mám něco tak luxusního, co je skryto všem pohledům mi dodává sebedůvěru a něco navíc... 

Ohlalá, tohle musím mít, až se (zase) pohádám s přítelem, vezmu si tohle spodní prádlo, zabalím se jako dárek a nechám se (opět) poprvé pomilovat. Nesnáším řeči o "usmiřovacím sexu" hlavně proto, že většinou by měl někdo usmiřovat mě! Jsem velká holka (která se občas mílí) ne malá holčička, která se musí omlouvat!

Po hádce? Ani náhodou bych se neoblékla do něčeho takového a nešla co vlastně dělat? Mám se omluvit a na usmířenou nabídnout své tělo? Tsss. Po kvalitní hádce mám štětí velkého bytu a oddělených ložnic.

Jenom pro zajímavost, prošla jsem reklamu s přítelem, komentoval vzhled, řešil název prádla, řešil cenu. Nápisů nad fotografiemi si vůbec nevšiml. když jsem ho na ně upozornila, vůbec nerozuměl o čem mluvím. Takže milé dámy, je to reklama pro nás. Všechno vyřešíme spodním prádlem a nabídkou sexu potažmo svého těla. To nás učí tato reklama. Zdá se tedy, že sexistická reklama je určená ženám, aby je učila, že nejdůležitější na nich samých je jejich tělo.

Celá kampaň zde http://justbestylish.com/best-outfits-how-to-surprise-your-boyfriend/1/

Co je v domě není pro mě!

S různými formami šikany na pracovišti má aktuálně zkušenost pětina osob říká společnost STEM/MARK (2013).[1] Své o tom vědí i oběti sexuálního obtěžování, které podaly informace v kauze ministra Chládka, který bude s největší pravděpodobností odvolán v nejbližších dnech a to kvůli sexuálnímu obtěžování.

Sexuální obtěžování a obtěžování jsou pojmy, které zná česká legislativa to v Antidiskriminačním zákkoně (č. 198/2009 Sb. Zákon o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon), který v § 2 definuje, že za diskriminaci přímou se považuje i obtěžování, sexuální obtěžování, pronásledování, pokyn k diskriminaci a navádění k diskriminaci. Minimálně podle tohoto paragrafu se mohou soudit oběti nejen uvedených aktů, ale také oběti mobbingu (forma společenské šikany spolupracovníka/ spolupracovnice).

U kauzy ministra Chládka je pak celá věc o to zajímavější, že informace o tomto nejen nevhodném, ale také protizákonném chování veřejně činné osoby byly známy již před více než rokem a to i médiím. Je proto na místě se zamyslet, jak jsou chráněna práva poškozených v České republice.

Podle mých zkušeností z realizace genderových auditů je podobné chování na pracovišti poměrně časté. V rámci auditů společností, které C2C Solutions Group provádí na vyžádání vedení (zadavatelů), se zhruba v každé šesté společnosti objeví určitá forma obtěžování na pracovišti. Nejčastěji k tomuto jevu dochází ve výrobě. I když jde o ojedinělé případy, ve sto procentech případů, které společnost objevila, na plné čáře prohrává právě oběť a zaměstnavatel s tímto jevem neumí pracovat. Obtěžování na pracovišti je téma, o kterém se nedostatečně mluví, píše a je nepokryté daty a výzkumy.

Po kauze "Chládek" sledujeme v médiích převážně rozbory toho, kdo a proč zveřejnil kauzu, psychologické rozbory pocitů obětí a jejich motivací. Zajímavé také je, že polovina politiků přiznává, že informace o podobném chování slyšela, druhá polovina se tváří zcela překvapeně (!!!) sic i já je slyšela.

Já se ptám, uchopí někdo kauzu a proběhne soud, kde se vyjasní, jak to bylo a padnou tresty? Poučí se veřejná správa z tohoto příkladu a nastaví mechanismy tak, aby si zaměstnanci a zaměstnankyně mohli stěžovat aniž by se báli o svá místa? Nemělo by být zahájeno šetření Státním úřadem inspekce práce? A uměl by tento úřad něco podobného šetřit?

Je důležité si tyto otázky zodpovědět, protože jinak opět chceme po soukromých společnostech, aby dodržovaly zákon a veřejná správa, která by se těmito zákony měla řídit první, je bez trestu. V tom případě tu ale probíhá, podle mého názoru, diskriminace na základě vlastnictví (zcela neprávnický výraz).

[1] http://www.stemmark.cz/mobbing_2013/

Konat dobro

Přítelkyně Jana Hradílková dnes poslala e-mail na řadu žen s dotazem, který mne inspiroval k tomuto blogu (děkuji).  "V úvodní přípravě na můj seminář "Tvůrčí energie české společnosti" uvedl jeden student tuto větu: " In the first article I found it interesting how the nonprofit sector was connected with democracy, which seems obvious, but I had not thought about the connection before. I also found it interesting how 62% of people in the nonprofit workforce in the Czech Republic are women. I am not exactly sure what that means. Maybe it is due to the nonprofit sector tending to be more progressive?"

Nad postavením žen v neziskovém sektoru přemýšlím již dlouho a tento rok ještě intenzivněji a to proto, že skončilo programovací období pro čerpání dotací z evropských fondů, z kterých je placen provoz většiny neziskových organizací. Co to pro tyto organizace znamená? Propouštění. Propuštěny budou převážně ženy. Ale abych se vrátila k otázce studenta, proč ženy inklinují k práci v neziskovém sektoru? 

1) Neziskový sektor je poměrně flexibilní, pokud pracujete pro menší neziskové organizace dokážete lépe sladit práci a rodinu. Ty větší neziskové organizace pak zakládají vlastní firemní školky. Většina organizací také vychází vstříc s možností práce doma nebo na částečný úvazek. Bohužel, daní je, že většina lidí je zaměstnána projektově, tedy na dobu určitou. Tento způsob práce je ovšem velmi nevýhodný např. pokud chcete hypotéku, nejste podle většiny bank bonitní klientelou se smlouvou na 12 měsíců. Přesto, pružnost pracovní doby je pro některé z nás prvním kritériem výběru.

2) Neziskový sektor řeší témata sociálních služeb, podpory znevýhodněným skupinám atd. Většina témat je připisována společností ženám. Muži v neziskovém sektoru jsou, kde je potkávám? Pracují převážně v těch organizacích řešících témata policie, korupce, systémové řešení otázky menšin, zahraniční pomoc, think-tanky, ekonomická studia, povětšinou témata dobře podporovatelná donory, nadacemi atd. 

3) Nejen díky částečným úvazkům jsou v NNO nízké platy. Klasické tvrzení "muži by za tyto peníze nedělali". Zároveň je odměňování svázáno s tabulkovými platy shodnými s veřejnou správou i zde pracuje větší procento žen než mužů. Neříkám, že se nedají vydělat zajímavé částky, ale to spíše v případě prací na expertních pozicích nikoliv servisních natož na pozicích sociálních pracovníků. Ačkoliv je tedy práce neziskového sektoru nutná, potřebná společensky prospěšná, její důležitost není ohodnocena ve výši mezd.

4) Nejvíce žen, které jsem na svých cestách potkala vstoupila do neziskové organizace v průběhu nebo po rodičovské dovolené. Vnímám to nutnost vzhledem k situaci na trhu práce. Zároveň jsem vypozorovala jev, že s narozením vlastních dětí, ženy začínají řešit veřejný prostor, lidská práva - mateřská centra, projekty na rovné příležitosti žen a mužů, sociální a pečovatelské služby atd.

A na konec ještě jedna poznámka, všimli jste si, že bohatým a velkým neziskovým organizacím nebo Nadacím šéfují muži? Tento jev je pro mě tak častý, že i v ženské síti cats2cats jsme pro jistotu zavedly vnitřní pravidlo, že předsedou spolku se nemůže stát muž :) to v případě, že budeme velká a bohatá nadace, kam směřujeme.

Ženy v nezisku tiše pracují na změně pravidel společnosti, za menší odměnu, s menším respektem a v emočně náročných podmínkách s větším existenčním tlakem. Přesto jsou progresivní a výkonné. Žene je touha konat dobro.

Holky pod zámkem

Chtěla bych vědět víc, jak se žije ženám ve vězení

Podle statistik Ministerstva vnitra ČR je k lednu 2015 v českých věznicích uvězněno 1 167 žen (oproti 17 387 mužům) a ve vazbě na výsledek soudu čeká 144 žen (oproti 2 020 mužům). Kapacity věznic jsou naplněny z 85% u vazebních věznic a 95% u věznic pro výkon trestu. Jak se žije ženám ve vězení?

Pokud chcete nahlédnout pod pokličku života ve vězení, doporučuji shlédnout seriál v produkci TV Nova „Holky pod zámkem“, který byl natáčen ve věznici Světlá nad Sázavou a který TV Nova vysílá od začátku roku 2015. Já si dodnes pamatuji vyprávění mé kamarádky, která byla umístěna do uzavřeného ženského pavilonu v psychiatrické léčebně. Kromě toho, že mohla podat tzv. reverz a z léčby odejít, což je zásadní rozdíl od uvěznění, se režim výrazně nelišil. Co mě ale zarazilo bylo to, že jednou z nejcennějších komodit byla kosmetika a drogerie. Ještě dnes si pamatuji, jak byla rozčílená z toho, že jí holky na pokoji ukradly její tampony nebo používaly krém. Ona měla výhodu, rodina jí podporovala a potřebné věci jí mohla více méně každý den přinést. Ale ve vězení je povolen balík jednou ročně a to mě přivedlo na následující myšlenku.

Ženy ve vězení jsou ženy, stejně jako my ostatní, co ve vězení nejsme. Byly potrestány za různé přestupky, od dopravní nehody přes drobné krádeže až k podstatně vážnějším zločinům a trest jim byl vymezen na odnětí svobody na měsíce nebo roky. Smyslem tohoto trestu je poskytnout čas na přemýšlení o tom, co bylo vykonáno a zamezit určitému komfortu či pokračování v páchání trestných činů. Toto platí u mužů i žen.

Nicméně otázka zní, nejsou ženy ve vězení trestány vícekrát? Společnost ženám říká, že je důležité o sebe pečovat, diktuje nám to, jak bychom měly vypadat a my se o to snažíme. Používáme parfémy, barvy na vlasy, barvy na nehty, kosmetiku, ale i kvalitní vložky. To vše je pro nás důležité a s uvězněním se tato naše touha neztrácí, naopak, věřím, že posiluje. Stejně tak bych ráda věděla, jak ženy, které jsou matkami, komunikují s dětmi, zda se šťastně shledají nebo zda syn či dcera zůstanou již nenávratně v péči někoho jiného nebo státu.

Znám sebe a znám svou kamarádku, která dostala šanci svůj problém vyřešit dřív, než by o své děti přišla. Ta ztráta možnosti být ženou, tak jak společnost žádá, a stát se ženou bez možnosti volného pohybu, ženou bez rodiny a ženou bez komfortu kvalitních tamponů a vložek (kosmetiku asi vynechám) je to, co ženy více trestá, alespoň z mého pohledu.

Text zpracován pro projekt ProFairPlay