Jak vypadá sexistická reklama a na koho míří?

Sexistická reklama je jedním z "žhavých" témat konference Kongres žen (20. června 2015 v Praze). V rámci odborných setkání  byla diskuze nad sexistickou reklamou a zobrazováním nahoty, která zaplavuje veřejný prostor, jedním z nejčastějších komentářů ve vztahu k médiím obecně. Diskuze se ustalují na dvou bodech. Česká společnost akceptuje nahotu v reklamě. Přesto nebo právě proto některé reklamy do veřejného prostoru nepatří a je třeba diskutovat nad tím, zda reklamy na spodní prádlo by neměly být vymezeny pouze do časopisů. Já vidím ještě třetí bod (a nejsem sama) sexistickou reklamu, která není o sexu a nahotě, ale o stereotypech a podprahových klišé. 

Mám ráda spodní prádlo a stejně jako většina žen toužím po značce Victoria's Secret, ale následující reklama je pro mě za hranicí. Webový portál justbestylish.com zveřejnil sérii reklam spodního prádla Victoria's Secret. Tato značka pro mě mě znamená sebevědomí, svobodu, radost, hravost a tajemství. Tuhle sérii bych zařadil do sekce sexistických kampaní. Proč? Jednoduchý test, představte si, že pod jednotlivými hesly se prodává mužské spodní prádlo a vůbec, necítíte se tak trochu jako věc?

Co chci? Rovné odměňování, kariéru, rodinu, štěstí, úspěch? Nebo "sex" se svým přítelem? Po všech těch heslech seberozvoje pro ženy se zde má přání zmenšila do balení spodního prádla (krásného prádla). Musím o sebe rafinovaně dbát abych měla sex? No z mé zkušenosti...podobné spodní prádlo nosím pod večerní šaty. Vědomí, že mám něco tak luxusního, co je skryto všem pohledům mi dodává sebedůvěru a něco navíc... 

Ohlalá, tohle musím mít, až se (zase) pohádám s přítelem, vezmu si tohle spodní prádlo, zabalím se jako dárek a nechám se (opět) poprvé pomilovat. Nesnáším řeči o "usmiřovacím sexu" hlavně proto, že většinou by měl někdo usmiřovat mě! Jsem velká holka (která se občas mílí) ne malá holčička, která se musí omlouvat!

Po hádce? Ani náhodou bych se neoblékla do něčeho takového a nešla co vlastně dělat? Mám se omluvit a na usmířenou nabídnout své tělo? Tsss. Po kvalitní hádce mám štětí velkého bytu a oddělených ložnic.

Jenom pro zajímavost, prošla jsem reklamu s přítelem, komentoval vzhled, řešil název prádla, řešil cenu. Nápisů nad fotografiemi si vůbec nevšiml. když jsem ho na ně upozornila, vůbec nerozuměl o čem mluvím. Takže milé dámy, je to reklama pro nás. Všechno vyřešíme spodním prádlem a nabídkou sexu potažmo svého těla. To nás učí tato reklama. Zdá se tedy, že sexistická reklama je určená ženám, aby je učila, že nejdůležitější na nich samých je jejich tělo.

Celá kampaň zde http://justbestylish.com/best-outfits-how-to-surprise-your-boyfriend/1/

Co je v domě není pro mě!

S různými formami šikany na pracovišti má aktuálně zkušenost pětina osob říká společnost STEM/MARK (2013).[1] Své o tom vědí i oběti sexuálního obtěžování, které podaly informace v kauze ministra Chládka, který bude s největší pravděpodobností odvolán v nejbližších dnech a to kvůli sexuálnímu obtěžování.

Sexuální obtěžování a obtěžování jsou pojmy, které zná česká legislativa to v Antidiskriminačním zákkoně (č. 198/2009 Sb. Zákon o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon), který v § 2 definuje, že za diskriminaci přímou se považuje i obtěžování, sexuální obtěžování, pronásledování, pokyn k diskriminaci a navádění k diskriminaci. Minimálně podle tohoto paragrafu se mohou soudit oběti nejen uvedených aktů, ale také oběti mobbingu (forma společenské šikany spolupracovníka/ spolupracovnice).

U kauzy ministra Chládka je pak celá věc o to zajímavější, že informace o tomto nejen nevhodném, ale také protizákonném chování veřejně činné osoby byly známy již před více než rokem a to i médiím. Je proto na místě se zamyslet, jak jsou chráněna práva poškozených v České republice.

Podle mých zkušeností z realizace genderových auditů je podobné chování na pracovišti poměrně časté. V rámci auditů společností, které C2C Solutions Group provádí na vyžádání vedení (zadavatelů), se zhruba v každé šesté společnosti objeví určitá forma obtěžování na pracovišti. Nejčastěji k tomuto jevu dochází ve výrobě. I když jde o ojedinělé případy, ve sto procentech případů, které společnost objevila, na plné čáře prohrává právě oběť a zaměstnavatel s tímto jevem neumí pracovat. Obtěžování na pracovišti je téma, o kterém se nedostatečně mluví, píše a je nepokryté daty a výzkumy.

Po kauze "Chládek" sledujeme v médiích převážně rozbory toho, kdo a proč zveřejnil kauzu, psychologické rozbory pocitů obětí a jejich motivací. Zajímavé také je, že polovina politiků přiznává, že informace o podobném chování slyšela, druhá polovina se tváří zcela překvapeně (!!!) sic i já je slyšela.

Já se ptám, uchopí někdo kauzu a proběhne soud, kde se vyjasní, jak to bylo a padnou tresty? Poučí se veřejná správa z tohoto příkladu a nastaví mechanismy tak, aby si zaměstnanci a zaměstnankyně mohli stěžovat aniž by se báli o svá místa? Nemělo by být zahájeno šetření Státním úřadem inspekce práce? A uměl by tento úřad něco podobného šetřit?

Je důležité si tyto otázky zodpovědět, protože jinak opět chceme po soukromých společnostech, aby dodržovaly zákon a veřejná správa, která by se těmito zákony měla řídit první, je bez trestu. V tom případě tu ale probíhá, podle mého názoru, diskriminace na základě vlastnictví (zcela neprávnický výraz).

[1] http://www.stemmark.cz/mobbing_2013/

Konat dobro

Přítelkyně Jana Hradílková dnes poslala e-mail na řadu žen s dotazem, který mne inspiroval k tomuto blogu (děkuji).  "V úvodní přípravě na můj seminář "Tvůrčí energie české společnosti" uvedl jeden student tuto větu: " In the first article I found it interesting how the nonprofit sector was connected with democracy, which seems obvious, but I had not thought about the connection before. I also found it interesting how 62% of people in the nonprofit workforce in the Czech Republic are women. I am not exactly sure what that means. Maybe it is due to the nonprofit sector tending to be more progressive?"

Nad postavením žen v neziskovém sektoru přemýšlím již dlouho a tento rok ještě intenzivněji a to proto, že skončilo programovací období pro čerpání dotací z evropských fondů, z kterých je placen provoz většiny neziskových organizací. Co to pro tyto organizace znamená? Propouštění. Propuštěny budou převážně ženy. Ale abych se vrátila k otázce studenta, proč ženy inklinují k práci v neziskovém sektoru? 

1) Neziskový sektor je poměrně flexibilní, pokud pracujete pro menší neziskové organizace dokážete lépe sladit práci a rodinu. Ty větší neziskové organizace pak zakládají vlastní firemní školky. Většina organizací také vychází vstříc s možností práce doma nebo na částečný úvazek. Bohužel, daní je, že většina lidí je zaměstnána projektově, tedy na dobu určitou. Tento způsob práce je ovšem velmi nevýhodný např. pokud chcete hypotéku, nejste podle většiny bank bonitní klientelou se smlouvou na 12 měsíců. Přesto, pružnost pracovní doby je pro některé z nás prvním kritériem výběru.

2) Neziskový sektor řeší témata sociálních služeb, podpory znevýhodněným skupinám atd. Většina témat je připisována společností ženám. Muži v neziskovém sektoru jsou, kde je potkávám? Pracují převážně v těch organizacích řešících témata policie, korupce, systémové řešení otázky menšin, zahraniční pomoc, think-tanky, ekonomická studia, povětšinou témata dobře podporovatelná donory, nadacemi atd. 

3) Nejen díky částečným úvazkům jsou v NNO nízké platy. Klasické tvrzení "muži by za tyto peníze nedělali". Zároveň je odměňování svázáno s tabulkovými platy shodnými s veřejnou správou i zde pracuje větší procento žen než mužů. Neříkám, že se nedají vydělat zajímavé částky, ale to spíše v případě prací na expertních pozicích nikoliv servisních natož na pozicích sociálních pracovníků. Ačkoliv je tedy práce neziskového sektoru nutná, potřebná společensky prospěšná, její důležitost není ohodnocena ve výši mezd.

4) Nejvíce žen, které jsem na svých cestách potkala vstoupila do neziskové organizace v průběhu nebo po rodičovské dovolené. Vnímám to nutnost vzhledem k situaci na trhu práce. Zároveň jsem vypozorovala jev, že s narozením vlastních dětí, ženy začínají řešit veřejný prostor, lidská práva - mateřská centra, projekty na rovné příležitosti žen a mužů, sociální a pečovatelské služby atd.

A na konec ještě jedna poznámka, všimli jste si, že bohatým a velkým neziskovým organizacím nebo Nadacím šéfují muži? Tento jev je pro mě tak častý, že i v ženské síti cats2cats jsme pro jistotu zavedly vnitřní pravidlo, že předsedou spolku se nemůže stát muž :) to v případě, že budeme velká a bohatá nadace, kam směřujeme.

Ženy v nezisku tiše pracují na změně pravidel společnosti, za menší odměnu, s menším respektem a v emočně náročných podmínkách s větším existenčním tlakem. Přesto jsou progresivní a výkonné. Žene je touha konat dobro.

Holky pod zámkem

Chtěla bych vědět víc, jak se žije ženám ve vězení

Podle statistik Ministerstva vnitra ČR je k lednu 2015 v českých věznicích uvězněno 1 167 žen (oproti 17 387 mužům) a ve vazbě na výsledek soudu čeká 144 žen (oproti 2 020 mužům). Kapacity věznic jsou naplněny z 85% u vazebních věznic a 95% u věznic pro výkon trestu. Jak se žije ženám ve vězení?

Pokud chcete nahlédnout pod pokličku života ve vězení, doporučuji shlédnout seriál v produkci TV Nova „Holky pod zámkem“, který byl natáčen ve věznici Světlá nad Sázavou a který TV Nova vysílá od začátku roku 2015. Já si dodnes pamatuji vyprávění mé kamarádky, která byla umístěna do uzavřeného ženského pavilonu v psychiatrické léčebně. Kromě toho, že mohla podat tzv. reverz a z léčby odejít, což je zásadní rozdíl od uvěznění, se režim výrazně nelišil. Co mě ale zarazilo bylo to, že jednou z nejcennějších komodit byla kosmetika a drogerie. Ještě dnes si pamatuji, jak byla rozčílená z toho, že jí holky na pokoji ukradly její tampony nebo používaly krém. Ona měla výhodu, rodina jí podporovala a potřebné věci jí mohla více méně každý den přinést. Ale ve vězení je povolen balík jednou ročně a to mě přivedlo na následující myšlenku.

Ženy ve vězení jsou ženy, stejně jako my ostatní, co ve vězení nejsme. Byly potrestány za různé přestupky, od dopravní nehody přes drobné krádeže až k podstatně vážnějším zločinům a trest jim byl vymezen na odnětí svobody na měsíce nebo roky. Smyslem tohoto trestu je poskytnout čas na přemýšlení o tom, co bylo vykonáno a zamezit určitému komfortu či pokračování v páchání trestných činů. Toto platí u mužů i žen.

Nicméně otázka zní, nejsou ženy ve vězení trestány vícekrát? Společnost ženám říká, že je důležité o sebe pečovat, diktuje nám to, jak bychom měly vypadat a my se o to snažíme. Používáme parfémy, barvy na vlasy, barvy na nehty, kosmetiku, ale i kvalitní vložky. To vše je pro nás důležité a s uvězněním se tato naše touha neztrácí, naopak, věřím, že posiluje. Stejně tak bych ráda věděla, jak ženy, které jsou matkami, komunikují s dětmi, zda se šťastně shledají nebo zda syn či dcera zůstanou již nenávratně v péči někoho jiného nebo státu.

Znám sebe a znám svou kamarádku, která dostala šanci svůj problém vyřešit dřív, než by o své děti přišla. Ta ztráta možnosti být ženou, tak jak společnost žádá, a stát se ženou bez možnosti volného pohybu, ženou bez rodiny a ženou bez komfortu kvalitních tamponů a vložek (kosmetiku asi vynechám) je to, co ženy více trestá, alespoň z mého pohledu.

Text zpracován pro projekt ProFairPlay

Počin měsíce! Mapa moci od IHNED.cz

To nemohu než postovat a zřejmě bez komentáře, nemohu totiž nabrat dech. Nejzajímavější je ukazatel zdrojové firmy! České dráhy budou asi zrušeny vzhledem k tomu, že experti přešli na ministerstva.

Mapa moci | IHNED.cz

P.S. Až najdu chvilku času, udělám si statistiku, jak to vypadá ve vztahu k pohlaví....

8. březen 2013

A je to tu! Můj bilanční den. Každý rok 8. března bilancuji rok uplynulý. Můj Nový rok začíná právě dnes a to po všech oslavách Nového roku 1. ledna a Nového čínského roku Hada přišel i čas na můj Nový ženský rok je spojen s oslavou Mezinárodního dne žen!

1) Násilí na ženách v Indii. V únoru 2013 se ženy i muži v Česká republice opatrně připojili k celosvětové kampani 1 Bilion Raising. Oproti ostatním městům, kde se shromáždilo přes stovky lidí, na Václavském náměstí v Praze nás byla maximálně stovka. Kampaň vznikla jako reakce na stupňující se násilí na ženách v Indii. Ačkoliv situace v Indii graduje několik let až smrt mladé studentky Džjoti Singh Pandejo brátila pozornost celosvětových médií k tomuto problému. Kampaň podpořila řada významných osobností. 

2) Znásilnění jako evoluční výhoda. Během prezidentské kampaně v ČR Miloš Zeman, od dnešního den prezident ČR velmi politicky nekorektně prohlásil "Víte, jaký byl rozdíl mezi knížaty a mezi zemany? Knížata měla právo první noci a díky tomu zdegenerovala, protože své nevolnice nemuseli znásilňovat, nemuseli tedy vydávat energii na toto znásilňování. Zatímco my zemani jsme si svého práva, nejenom v sexuální oblasti, vždycky toto právo museli těžce vybojovat, a proto jsme nezdegenerovali," za tento výrok si vysloužil kritiku části společnosti v čele s Českou ženskou lobby. Od dnešního dne je Miloš Zeman českým prezidentem a to, že jeho vstup do úřadu připadá na 8. března považuji za hořkou ironii. proti výroku se postavila Miroslava Němcová nebo bloger Matěj Bajgar. Díky. 

3) -ová je stále in. Začátkem února 2013 Senát odmítl návrh úpravy zákona, který by dal ženám právo na "nepřechylování" svých jmen na -ová. Každá z nás by si mohla vybrat, zda chce archaické -ová udržet a nebo ne. Proti hlasovalo 26 z 51 senátorů a senátorek a hlasování bylo ozdobeno komentářem Elišky Wágnerové (SZ, bohužel): "To je jenom libůstka asi jen pár žen,". 

4) Kvóty - comming soon. V listopadu 2012 média zaplavila zpráva, že přichází kvóty do vedení firem. Podle Vivien Reding by ve vedení velkých evropských firem by mělo být alespoň 40 procent žen. Plán je 30 % žen v roce 2015 a 40 % v roce 2020. 

Viviane Redingová (eurokomisařka pro spravedlnost) prohlásila: "Je to historický den pro genderovou rovnováhu a pro rovnost. Po desetiletích prázdných slibů a neúspěšných pokusů o seberegulaci stále máme 85 procent mužů ve správních radách největších evropských společností. Ženy tvoří jen 15 procent. Je to mrhání talentem, když pomyslíte, že 60 procent lidí s univerzitním vzděláním jsou ženy. A proto komise přistoupila k činu."

Diskuze v České republice byla opět vášnivá a plná řekněme neinformovaných komentářů. Vlastně to nebyla diskuze, ale hysterie o vizi neschopných žen uměle dosazených do vedení malých a středních podniků. Nejčastějším argumentem proti kvótám pak je názor že "schopné ženy se v rámci firem dokážou prosadit i bez kvót, naopak by jim získání manažerské pozice tímto způsobem mohlo podkopávat autoritu a požadovanou úroveň respektu ze strany podřízených i kolegů" (Michaela Chaloupková, ředitelka divize obchod ve společnosti ČEZ) a někdy také, že kvóty musí ženy urážet, zajímavé je, že tento argument nejvíce používali muži a vyzníval jako apel na ženskou hrdost. Na druhou stranu, kvóty, naštětsí, mají v ČR i své podporovatele a podporovatelky, za přečtení stojí blog „Ženské kvóty“ v podnicích: zdejší zuřivá debata se míjí s tím, co Brusel navrhuje. 

5) Obamu volily ženy. Zajímavé byla také prezidentská kampaň v USA. Politik Richard Mourdock z řad republikánů během kampaně prohlásil že "Pokud znásilněná žena otěhotní, jde o výsledek boží vůle" tímto výrokem zvedl vlnu reakcí a zančně přitížil republikánskému protikandidátovi, kterým byl Mitt Romney. Ovšem ani on se moc nevyznamenal, když na dotaz „Pane guvernére Romney, platí rovnost pro ženy?“ odpověděl (..) "A tak jsme zaměřili své úsilí na hledání a nalezení žen, které mají zkušenosti, jež by je mohly kvalifikovat, aby se staly členkami kabinetu. Šel jsem za řadou ženských skupin a řekl - Můžete mi pomoci najít takové lidi? A ony mi přinesly celé šanony plné žen.“ Výsledek voleb? Obama je prezidentem žen a hispánců a hispánek. Gratulujueme!

6) Postřelená Mala. V Afgánistánu byla postřelena, vlastně zastřelena, mladá dívka, chtěla studovat a vzdělávat se. Mladá aktivistka vraždený útok přežila a díky ní se média, začaly věnovat postavení Afgánských žen pod vedením Tálibánu. Za právo na vzdělání bojuje i dvaadvacetiletá Shabana Basij-Rasikh, která v Afghánistánu provozuje dívčí školu a která oslavuje rozhodnutí rodin, které měly sílu poslat své dcery do školy.

7) (z)korumpované ženy. Koncem srpna proběhl piknik na téma ženy a korupce. Zajímavé téma otevřelo Forum 50%, kdy diskuze se zúčastnil také Karel Janeček zakladatel Fondu proti korupci.  Podle studie Marylendské univerzity z roku 2009 existuje silně negativní vazba mezi zastoupením žen v parlamentech a korupcí. Studie na situaci v ČR není, ale i já věřím, že míra korupce se sníží s větším zastoupením žen v politice a ve vysokých veřejných funkcích. Příkladem takového dění je pro mě Lenka Bradáčová (pražská vrchní zastupitelka), která je pro mě ztělesněním boje proti korupci například i tím, že zveřejnila platy zaměstnanců a zaměstnankyň pražského zastupitelství. Za což ji ovšem hrozí pokuta.  

8) Rovné příležitosti do firem. V Británii zavedli povinné genderové audity! Povinnost provádět genderové audity navazuje na zprávu vládního zmocněnce Lorda Daviese z února 2011, která vyzvala největší britské firmy kótované na burze k dobrovolnému zapojení 25 % žen do vedení do roku 2015. A co an to ČR?

8. březen je oslavou a poděkováním všem ženám za jejich činy. A na závěr citace jedné z mých dnešních sms: "Happy "Thank God for Women" Day!"

Divy s nulovým rozpočtem

Dnešní den začal prázdninově. Na I. P. Pavlova jsem nastoupila do dodávky s dalšími pěti ženami a vydala jsem se na cestu na Akademii Života nápadům. Přes ranní mlhu a louky plné ovcí jsem dorazila do lesních lázní v hotelovém komplexu nedaleko Prahy. Bez očekávání, rozladěná, v místě kde není signál a s autobusovou zastávkou v nedohlednu. Ranní prázdninový pocit je fuč.

První prezentace jsou za námi, a jak v jedné z nich zaznělo, zjišťuji, že „mám hlad“ a mám nevyřešený problém. Chybí mi kontakt se ženami, chybí mi vzory, chybí mi síla dotahovat věci do konce. Chybí mi ženy, které mě budou inspirovat a budou se mnou diskutovat. Nenaplňují mě setkání scvrklá do diskuzí nad partnery, stárnutím a váhou. Chybí mi večery, kdy nad pár sklenicemi vína jsme změnily a přeorganizovaly svět.  To všechno mi chybí, ačkoliv mám kolem sebe úžasné ženy, ale nevím, co dělají, čím žijí. Nikdy na to nezbyl prostě čas, kromě obecného konstatování, že šéf je ras, práce vyčerpávající, mateřství umořující. 

Najednou zjišťuji, kolik inspirativních a kreativních žen z celé České republiky se tu sešlo. Jsou z oblasti designu, vzdělávacích agentur, neziskovek, vydávají časopisy, šijí doplňky na kočárky, sní o čoko turismu nebo „jen“ o expanzi svých wellnessových studií. Řada z nás jsou matky, které chtějí podnikat a pečovat o děti. Řada z nás jsou ex-zaměstnankyně veřejné správy, které hledají novou cestu. Řada z nás jsou zkušené zralé ženy s mnoha zkušenostmi a novým prostorem pro seberealizaci. Po úvodních prezentacích je jasné, že všechny nás spojuje jedno: stojíme bezradně v kuchyni před lednicí a máme hlad! Chceme si splnit svoje sny a věříme, že jsme našli cestu, po které chceme jít.

A jak se ukazuje, jsme divy s nulový rozpočtem a nedozírným potenciálem. Pozor, přichází náš čas! Popřejte nám hodně štěstí!

Ohlédnutí za MDŽ 2012

A slavily jsme mezinárodní den žen! Zatímco celý svět vydával prohlášení na podporu žen a potvrzoval potřebu, že ženská práva je nutné posílit, že je nutné odstranit diskriminace žen a to i platové (viz projev prezidenta EP Martina Schulze nebo akce deníku Bild)  a že je nutné posílit postavení žen ve společnosti, tak v Praze bylo více méně  ticho, snad kromě happeningu - běhu -Fora 50% (díky!) .
Například Česká ženská lobby vydala pouze suché tiskové prohlášení - žádný aktivismus, žádné akce, žádné oslavy. Český premiér Nečas nevydal ani tu tiskovou zprávu. Zatímco Týden.cz se vyznamenal, vydal anketu: Test: Co víš o MDŽ aneb Mají ženy menší mozky než muži? - brrrr (test je ale dobrý).

Já jsem si MDŽ užila hned dvakrát. První oslavu jsem měla v České televizi, kde jsem se snažila definovat, jak rozdílný život mají ženy nyní oproti době komunismu. Od té doby nad tím přemýšlím. Zdá se mi, že ačkoliv jsem obklopena aktivníma sebevědomýma ženama, tak všudypřítomně převládá pocit (minimálně mezi námi diskutujícími), že jsme my ženy pasivní. Máme problémy s tím, jak zařídit, aby naši partneři přebírali část povinností spojených se společným soužitím, odmítáme kvóty jako něco neslušného a myslíme si, že vlastní silou dokážeme překonat všechny překážky.
Druhou oslavu jsem měla na výročním setkání cats2cats (ano již působíme jeden rok!). A i tam to vypadá, že v porovnání s chilskými ženami jsme na tom hůře. Jsou aktivní, schopné (minimálně ty bohaté) a v letech 2006-2010 byla na post prezidentky zvolena žena - Michelle Bachelet Jeria. Jenom malá odbočka: doufám, že se dožiju doby, kdy i ČR bude mít svou první prezidentku.
Vlastně třetí oslava byla se kolegy a kolegyněmi z VŠ, překvapivě dorazili ti a ty, co mají již "kompletn" rodiny a obzvlášť ony, byly totálně zfrustrované (!) myslím, že neslavily MDŽ.

Takže všem ženám zpětně: nádherný rok 2012/2013 hodně síly, víry v sebe a oslav. Těším se na 8. března 2013!  A pro matky posílám speciální pozdrav - díky Yellow Sissters! - a díky všem ostatním ženám-matkám!

pozn. v ČT byly 8. března všechny reportérky těhotné, doufám, že mají plán návratu z mateřské :)

ženská kupé - ženské tupé

Gloria! V České republice se objevil první gender-marketing. A překvapivě je vymyslel moloch (respektive mološka) České dráhy!
Minulý týden proběhla médii zpráva, že České dráhy zavádí novou službu - kupé pro ženy. Neznamená to, že by kupé bylo výhradně a jenom pro ženy, ale znamená to že pokud ženy sedící v něm se cítí nepříjemně dohromady s mužem(muži) v tomto kupé, mohou ho(je) požádat o přesednutí. Co je překvapivé na této službě je pro mě to, že se okolo rozvinula tak široká diskuze. A to pro mě znamená, že naše společnost není připravena na marketing zacílený na ženy.

Na víc, a to mě opravdu štve, se otázka kupé točí okolo dotazů typu - cestovala byste v ženském kupé? a odpovědí: nevím, jestli bych ho využila...korunu diskuzi dala kolegyně z Gender Studies v článku časopisu Respekt, která položila řečnickou otázku: A ženy nekradou?! A tím celou bezpečnost žen ve vlaku omezila pouze na ukradené peněženky a při tom jde o víc!

Příběh:
Cestuji si takhle z Českých Budějovic po semináři, unavená. Odložím knihu, opřu se o okno a jdu spát. Po nějaké době mě probudí nepříjemný pocit. Otevřu oči...nic nenormálního...muži v kupé sedí podřimují, kupé se zaplnilo (kdy ani jsem si toho nevšimla). Nepříjemný pocit sílí. Začínám přemýšlet, co je vlastně špatně. A pak to prostě vím. V tom plném kupé chlap "podřimující" vedle mě má celou dobu ruku na mém prsu! Proč to není vidět? Oddělila jsem si svůj soukromý ostrůvek kabátem, kterým jsem si i napůl přikryla před okukováním spolucestujících. 
A nejhorší na tom bylo to, že když jsem začala křičet na dotyčného a osočovat ho, tak celé "mužské" kupé na mě koukalo jak na šílenou ženskou a potvrdili, že muž celou dobu spí a já se mílím! Takže...

Jak zmiňuje Respekt, v některých zemích je podobná služba běžně dostupná (např. v Rakousku již 15 let). V ČR bohužel marketingu a služeb zaměřených na ženy aniž by to byla výhradně "ženská" služba či zboží je jak šafránu. A myslím si, že cestování vlakem v ženském kupé není jen o bezpečnosti našich peněženek. Kupé pro ženy, kde mohou spát podle libosti a žádný muž mě neokukuje a neosahává je super!


Díky České dráhy!


P.S. Zajímalo by mě, kolik z vás má stejnou zkušenost?!

Genderově nekorektní koncepce rozvoje knihoven

Studovala jsem informační studia a knihovnictví. Knihy, knihovny, informace a technologie jsou mým koníčkem. Dnes se mi dostal do rukou dotaz klientky do poradny jedné z neziskových organizací. Dotaz se týkal minulý týden zveřejněné Koncepce rozvoje knihoven ČR na léta 2011 -2015, v jednom z bodů se jí zdála koncepce diskriminační. Dala jsem jí za pravdu a navrhla podat stížnost k Úřadu Ombudsmana (protože podle mě poslední léta vypracovávají velmi zajímavé rozbory). Ale zpět ke koncepci...

Koncepce obecně nedodržuje požadavky gender mainstreamingu (!!), který je povinný pro všechny strategické dokumenty ČR (a nejen pro ty). Jenže knihovny nejsou jediné, které toto hledisko neuplatňují, jsou to i ministerstva a další.

Co je závažné v koncepci je, že ve slabých stránkách zmiňuje " (...) Vysoký věkový průměr pracovníků knihoven a vysoká feminizace (...)" /str. 10/ podle mého názoru je tato věta diskriminační a to hned ze dvou důvodů: 1) věkové hledisko, 2) genderové hledisko! Prošla jsem celý dokument a na toto slabou stránku není v dokumentu navázáno. V dokumentu nejsou uvedeny žádné statistiky, podklady či cokoliv jiného, z čeho by se dalo usuzovat, že tento stav existuje a je negativní. Koncepce je tedy diskriminační!

1. V úvodu Koncepce je použitý dokaz na návaznost Strategie Evropa 2020, která přímo zmiňuje že " (...) Stárnutí obyvatelstva se zrychluje. Poté, co generace narozená v době baby-boomu odejde do důchodu, začne v letech 2013–2014 podíl výdělečně činného obyvatelstva EU klesat. Počet lidí starších 60 let nyní stoupá dvakrát rychleji, než tomu bylo před rokem 2007 – každý rok zhruba o dva miliony oproti jednomu milionu v předchozím období. Méně pracujících obyvatel a vyšší podíl lidí v důchodu, to je kombinace, která ještě více zatíží naše systémy sociálního zabezpečení. (...) " /str. 7/. Strategie doporučuje státům připravit se na tento trend a počítat se stárnutím populace. Koncepce tedy nejde v duchu s tímto dokumentem, pokud ano, posunula by složení obyvatelstva do silných příležitostí. Na příklad v tom hledisku, že se může zaměřit na vzdělávání v regionu zaměřeném na age management. Obzvlášť tento rok by to bylo akční tvrzení. Rok 2012 bude totiž za nedlouho vyhlášen i v ČR Evropským rokem aktivního stárnutí a mezigenerační solidarity. Ale Koncepce takové ambice nemá. Slabou stránkou je stáří pracovníků a pracovnic v knihovnách. Knihovny chtějí mladé a dynamické!!!
2. V té samé větě je také uvedeno že v knihovnách panuje vysoká feminizace! Ano, to že se traduje, že v knihovnách pracují převážně ženy vím, to že se mnou studovala více spolužaček také vím. To že existuje stereotyp o tom, jak vypadá knihovnice také vím. Ale je to všechno blbost. Nenašla jsem žádný průzkum volně dostupný na internetu, který by byl zaměřen na postavení žen a mužů v knihovnách (ačkoliv věřím, že z něj autoři/autorky koncepce vycházeli). Nenašla jsem ani žádný průzkum, který by tvrdil, že feminizace oboru je slabou stránkou - pokud nebereme v úvahu, že všechny obory, kde převládají ženy, jsou vnímány společensky jako méně hodnotné a tím jsou v nich menší platy a příležitosti - zdravotní personál (rozuměj sestry), učitelsví a knihovnictví.  Práce v knihovnách klade velký důraz na práci s klientem - čtenářem. Kdo je tedy vhodným člověkem pro práci v knihovně? Žena! Proč? Protože je citlivá a komunikativní (stereotyp!!!) a tak proč je to negativní stránkou? Protože ženy neovládají tolik technologie (stereotyp!!!). I to je nesmysl, podle průzkumů jsou to právě ženy, které jsou aktivnější např. na sociálních sítích! A kam jinam by se měla knihovna ubírat, než směrem ke komunitním centrům. (I to je mimochodem uvedeno v Koncepci).

Koncepce zcela opomíjí příležitosti, kterých by si všimla, pokud by užila optiku gender mainstreamingu a jako strategický dokument je tak zaměřená pouze na rozvoj technologií a digitalizaci, ale bez žen v knihovnách to bude koncepce k ničemu. Ano, můžeme všechny ty ženy propustit, ale kdo bude v knihovnách pracovat místo nich? Proto bych si nestýskala nad věkem a feminizací, ale využila bych potenciál právě této skupiny pracovnic (starých žen), které znají svou práci, znají čtenáře, znají město. Vážila bych si jich a vzdělávala.

A jak bych napsala koncepci já? Změřila bych se na hloubkovou analýzu zaměřenou na postavení žen a mužů v knihovnách. Zanalyzovala bych jednotlivé regiony a našla ta místa, která nejsou obsazená službami a tam bych nadesignovala služby knihoven. Moderní knihovna by měla být komunitní, vzdělávacím, informačním a setkávacím místem.

Začala bych u nich zřizovat mateřská centra, pořádat vzdělávací semináře pro rodiče, pro starší obyvatelstvo ve městě, otevřela kavárny a nízkoprahové kluby. Koncepci bych designovala jako program pro knihovny ve středních a malých městech, protože ty velké digitalizují, vytváří souborné katalogy, eknihovny a další nástroje a ty malé mohou mnoho věcí přebírat. 

Koncepce se mi nelíbí a jsem ráda, že nepracuji v knihovně i když...vždycky jsem chtěla knihovnicí a informační pracovnicí být. 

Adventní vykládání

Potkala jsem cikánku...krásnou cikánku co mi vyložila budoucnost! Budu šťastná! Budu požádána o ruku! Budu mít syna fotbalistu! Píšu to sem, abych to nezapomněla :) A taky nezapomenu, že výklad mě stál 200 Kč! Já mám pro ně slabost.

Pouliční vykladačky štěstí mě baví. Vždycky vzbudí mou zvědavost a vždycky zaplatím. Zřejmě ve mě vzbuzují archaický strach z kočovných cikánů. Stejně jako v malém městečku ztraceném ve Francii, kde se vaří skvělá Čokoláda. Ačkoliv analytický mozek říká ne...tak adventní atmosféra, šeptající ústa cikánky, napětí z tajemství a přání nahlédnout do budoucna mi říká ANO! Nech si číst z ruky má milá!

Co mě ovšem na mě vyděsilo byla jiná věc. Dál v ulici prodávala stará žena přívěsky na klíče na podporu psího útulku. 20 Kč, desetina! A já si ho nekoupila! A ještě jsem byla dotčená tou dotěrností. Ráda bych napsala, že jsem si své chování uvědomila a vrátila se, ale to se nestalo.

Od té doby přemýšlím nad marketingem obou žen. Jedna mi draze prodala službu, kterou jsem nežádala pod záminkou cigarety. Druhá mi otevřeně nabízela udělat dobrý skutek a neuspěla....

Myslím, že občas bychom se měli učit od cikánek!

Není Singl jako Singl

Nedávno jsem četla blog mé bývalé vyučující na FF UK. Michaela bloguje na Marianne.cz. Jeden z jejích posledních blogů se jmenuje SUPERSINGL...a já musím reagovat (http://www.marianne.cz/clanek/5439/supersingl.html).


Michala je fajn a ve škole mě velmi obohatila, ale o SINGLs životě nemá ani tuchy. "Na chvíli jsem v Praze osiřela, a tak jsem se rozhodla vyzkoušet, co je pravdy na tom, že lidé žijící osaměle si svůj život, pokud se tak rozhodli dobrovolně, úžasně užívají. Pokud bych neměla neustále prosit u kamarádů a kamarádek o společnost, musela bych se naučit trávit téměř veškerý volný čas sama. Zkusím to týden." ale to přece není život SINGLs! 


Být "S" neznamená násilně chodit sama po restauracích, nepřijímat pozvánky na večírky a do divadel ani učit se sebeobraně! Být "S" znamená naučit se žít sama se sebou, bez pocitu marnosti, osamocení a zcela plnohodnotně každý den a všechen čas věnovat sobě! A to je pro mnoho z nás velmi těžký úkol! Za svůj život jsem se této zkušenosti snažila naučila a musím říct, že stejně jako Michala, jsem párový tvor, ale na život ve stavu "S" nedám dopustit! 


Když jsem byla "S" poprvé, věnovala jsem svůj volný čas práci a mému oblíbenému baru. Za nic to nestálo. Ale potkala jsem tam muže... 
Když jsem byla "S" podruhé, plně jsem se soustředila na billiard. Nikdy předtím mě nenapadlo, že je to jedna z nejosamělejších "společenských" her co existují, pak je snad už jenom pasiance... Skoro každý podvečer jsem přicházela do kulečníkového sálu a mlčky hrála se stejně zapálenými lidmi (převážně muži) při tom jsem s některýma hrála pravidelně a nikdy jsme se nepředstavili. Pokud to nevíte, profíci u hry mlčí a plně se soustředí na hru. Přesto jsem se naučila během tohoto obdobní pár věcí: 1) nic se nemá přehánět, 2) je fajn, když někdo ocení dobrý "šťouch" ... a tak jsem si zpět do života odnesla umění chválit. Och jistě...A potkala jsem tam muže ...
Když jsem byla "S" po třetí nechtěla jsem ani svůj volný čas věnovat práci, ani oblíbenému baru, ani billiardu. Chtěla jsem žít uspokojivě, sebevědomě a pěkně na světle. Probrala jsem si všechna svá přání, nesplněné touhy a aktivity, které jsem neměla čas dělat, protože partner zabral každou volnou chvilku, kterou jsem si nevydupala. A výsledek? Vytvořila jsem si lustr, namalovala konvičku, obrazy, zrenovovala skříň, naučila se salsu a našla tam spoustu skvělých přátel, přečetla jsem dlouho odkládané knihy, posunula jsem se v práci, naučila jsem se odmítat a říkat ne, můj společenský život byl aktivní a kulturní (tolik divadel a kin uff). Mám přehled o přátelích a jejich životech...To období bylo prostě úžasné! Tolik jsem se toho naučila! A stále žiju  jako SINGLs ... ale po boku mám skvělého muže!


SINGLs pro mě znamená brát život tak jak je, smířit se sama se sebou, investovat do sebe čas a nenechat se zahnat "zpárovanými" kamarády a kamarádkami do pocitu méněcennosti. SINGLs pro mě znamená tedy mnohem víc, než osiřet na týden v Praze a trápit se samotou. SINGLs je životní styl, který nehodlám opustit ani v páru. A SINGLs pro mě znamená, že když se nebudu cítit dobře s mužem, tak nebudu zůstávat ve vztahu jenom proto, že se bojím přijít do prázdného bytu. Být SINGL je odvaha, stejně jako vsadit na jednoho člověka po mém boku. 


P.S. Věnováno Markétě a všem z nás, co zkoušejí najít svojí cestu.

Feminine Mystique

Právě jsem dočetla knihu Feminine Mystique autorky Betty Friedan. Poprvé vyšla v roce 1963 a v USA způsobila tzv. druhou vlnu feminismu (česky v roce 2002). 

Myslím, že by měla být jedním z povinných sněmovních tisků pro českou sněmovnu! V mém ideálním svvětě by se znalost obsahu ověřovala při státních maturitách a úryvky z ní by měly být součástí výběrových řízení na pedagogické posty na úrovních všech vzdělávacích stupňů zdejšího školství. Báječně brutální kniha!

Pár úryvků:

(s. 73) (...) Jestli mám pravdu a onen bezejmený problém (...) není jen záležitostí ztráty ženskosti nebo snad přílišného vzdělání či požadavků, které na ženu klade vedení domácnosti, je situace ještě horší, než si je kdo schopen a ochoten připustit (...) Proč se tolik žen trápilo tím bezejmenným problémem, přemáhalo svou nespokojenost, a při tom si myslelo, že jsou na tom takhle samy? (...) když jsem byla zahořklá a trápila se beznadějí (... ) vůbec jsem netušila, že existují stovky žen, které jsou na tom stejně (...)

(s. 233) (...) Dívka, která chodila na vysokou školu mezi roky 1945 a rokem 1960, si ze školy odnesla především ponaučení: Že se o nic nemá příliš zajímat, že nemá brát nic příliš vážně, tedy vyjma manželství a dětí. (...)

(s. 298) (...) "Ale příliš mnoho žen má dnes vzdělání. (...) To je riziko. Jestli se vrhnou na vědu a na pdobné věci, ani nebudou mít čas nakupovat (...) Tak jim umožníme, aby mohly takovou kariéru dělat doma v domácnosti," (...) Drasticky se změnily jejich životy a ženy začaly sloužit obchodním účelům (...) Jen velmi bystrý ekonom by asi přišel na to, co by dokázalo udržet nad vodou dnes prosperující ekonomiku, pakliže by vyschl pramen v podobě kupní síly amerických žen (...) kterému ročně platí asi milion dolarů za to, že ve velkém manipuluje emocemi amerických žen, aby byly v souladu s potřebami trhu. (...) Nejpočetnější skupinou odběratelů domácích spotřebičů byly nicméně právě !typické hospodyňky" (...) Druhý typ žen - "kariéristka" nebo "potenciální kariéristka" - byl v menšině a z hlediska prodejců šlo o menšinu "nebezpečnou" (...)

(s. 379) (...) Ženský mýtus (...) horlí proti ztrátě ženskosti, stále více komplikuje životy žen, a ty si najednou přestávají věřit coby ženy. Zhoubný vliv má ale rovněž na muže, kteří jeho vinou jakoby zapomínají, v čem spočívá opravdová mužnost (...)

(s. 423) (...) Ženský mýtus lze totiž vyvrátit pouze za předpokladu, budou-li ženy moci uplatnit veškerou sílu, co v sobě mají, budou-li moci rozvinout všechny své přirozené schopnosti. (...)

(s. 435) (...) potlačení potřeby chovat sebe sama více v úctě, jež má u muže prokazatelně za následek pocit méňecennosti (...)  má naprosto tentýž dopad na ženu. Jak žena, tak i muž si mohou sebe samých vážit pouze tehdy, jsou-li skutečně nadaní (...) dostává-li se jim úcty ze strany ostatních (...)

(s. 437) (...) Jak řekl A.H. Maslow:"Schopnosti volají po tom, aby jich bylo využito, a volat přestanou teprve tehdy, je-li jich využito správně. Tím pádem jsou schopnosti také potřebami." (...)

(s. 438) (...) zjistil, že čím je žena "dominantnější", tím větší radost jí přináší její pohlavní život (...)

(s. 510) dívky (se) musí naučit obstát v konkurenci, a to nikoliv jako ženy, ale jako lidské bytosti. Dokud totiž žena nevystoupí ze stínu na výsluní, společnost nikdy nebude ochotná k nějakým změnám, ve školství, nebo jinde, které by ženám umožnily splnění jejích nových životních plánů. (...)

A vůbec! Přečtěte si to samy! (Feminine Mystique).

Může se zdát, že 60. léta amerických žen se nás netýkají, tak to je blbost, protože většina tezí z knihy posunutá do post feministického věku sedí jak pr... na hrnec! Howg :)

Můj první týden v životě...

Právě jsem se zrodila, JÁ - Jedna ze Dvou - Kočka z Vinohrad - jako "jedna ze dvou" mám zdánlivě těžký úkol, najít poslání svých devíti životů, které mě tento rok čekají... Vlastně očekávám, že to bude zvláštní rok, plný svobody, nových obzorů, příležitostí a ... málem bych zapomněla ... rok plný pražských střech, které jsou pupkem mého světa!

Vítejte v kočičím životě Jedné ze Dvou!