S různými formami šikany na pracovišti má aktuálně zkušenost pětina osob říká společnost STEM/MARK (2013).[1] Své o tom vědí i oběti sexuálního obtěžování, které podaly informace v kauze ministra Chládka, který bude s největší pravděpodobností odvolán v nejbližších dnech a to kvůli sexuálnímu obtěžování.
Sexuální obtěžování a obtěžování jsou pojmy, které zná česká legislativa to v Antidiskriminačním zákkoně (č. 198/2009 Sb. Zákon o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon), který v § 2 definuje, že za diskriminaci přímou se považuje i obtěžování, sexuální obtěžování, pronásledování, pokyn k diskriminaci a navádění k diskriminaci. Minimálně podle tohoto paragrafu se mohou soudit oběti nejen uvedených aktů, ale také oběti mobbingu (forma společenské šikany spolupracovníka/ spolupracovnice).
U kauzy ministra Chládka je pak celá věc o to zajímavější, že informace o tomto nejen nevhodném, ale také protizákonném chování veřejně činné osoby byly známy již před více než rokem a to i médiím. Je proto na místě se zamyslet, jak jsou chráněna práva poškozených v České republice.
Podle mých zkušeností z realizace genderových auditů je podobné chování na pracovišti poměrně časté. V rámci auditů společností, které C2C Solutions Group provádí na vyžádání vedení (zadavatelů), se zhruba v každé šesté společnosti objeví určitá forma obtěžování na pracovišti. Nejčastěji k tomuto jevu dochází ve výrobě. I když jde o ojedinělé případy, ve sto procentech případů, které společnost objevila, na plné čáře prohrává právě oběť a zaměstnavatel s tímto jevem neumí pracovat. Obtěžování na pracovišti je téma, o kterém se nedostatečně mluví, píše a je nepokryté daty a výzkumy.
Po kauze "Chládek" sledujeme v médiích převážně rozbory toho, kdo a proč zveřejnil kauzu, psychologické rozbory pocitů obětí a jejich motivací. Zajímavé také je, že polovina politiků přiznává, že informace o podobném chování slyšela, druhá polovina se tváří zcela překvapeně (!!!) sic i já je slyšela.
Já se ptám, uchopí někdo kauzu a proběhne soud, kde se vyjasní, jak to bylo a padnou tresty? Poučí se veřejná správa z tohoto příkladu a nastaví mechanismy tak, aby si zaměstnanci a zaměstnankyně mohli stěžovat aniž by se báli o svá místa? Nemělo by být zahájeno šetření Státním úřadem inspekce práce? A uměl by tento úřad něco podobného šetřit?
Je důležité si tyto otázky zodpovědět, protože jinak opět chceme po soukromých společnostech, aby dodržovaly zákon a veřejná správa, která by se těmito zákony měla řídit první, je bez trestu. V tom případě tu ale probíhá, podle mého názoru, diskriminace na základě vlastnictví (zcela neprávnický výraz).
[1] http://www.stemmark.cz/mobbing_2013/
Žádné komentáře:
Okomentovat